O tom, jak se na Javorníku našel skutečný poklad

V dávných časech v dobách, od které uplynulo už bezmála sedm století, sloužila k cestám za obchodem proslulá Zlatá stezka. Byla jedinou obchodní spojnicí Čech s Německem. Šumavské hory byly v onom čase na většině plochy porostlé neprostupným pralesem s neprůchodnými mokřady a bažinami v údolích. Zlatou stezku využívalo množství obchodníků. Na cestu se však z obavy před loupežníky nevydávali sami. Cestovali ve skupinách a s ozbrojeným doprovodem. Po Zlaté stezce tak mířily z jedné strany hranice na druhou skupiny jezdců na koních s průvodci. A nyní začíná náš pohádkový příběh, který se ovšem příliš neliší od možné skutečnosti. S jednou z takových karavan se po jedné z větví obchodní stezky vedoucí úpatím hory Javorník směrem od Stachů do Kašperských Hor vydal mladík, říkejme mu třeba po našem – Blahomír.

Byl jedním z početných synů uhlíře vypalujícího ve zdejších lesích v milířích dřevěné uhlí. Nechtěl se však živit nelehkým otcovým řemeslem a rozhodl se zkusit najit ve světě štěstí a jiný způsob obživy. Urostlému mladíkovi se tak podařilo získat práci coby průvodce karavan. Po čase, kdy měl za sebou již řadu cest, při kterých karavany úspěšně převezly náklad na místo určení, několikrát až do bavorského Pasova, se Blahomír pod Javorníkem od skupiny oddělil. Učinil tak obezřetně, aby zůstal ostatními nezpozorován. Využil situace, kdy byl v zatáčce cesty na konci celé skupiny, a rychle zmizel v hustém porostu. Neměl nečestný úmysl Bylpřesvědčený, se svou karavanu zanedlouho dostihne a opět se k ní připojí.

Blahomír se jal uskutečnit svij tajný plán, na vysoké hoře s hustým a málo prostupným lesem, porostlými kamenitými svahy, v místech, která velmi dobře znal. Vždyť zde dlouhý čas pobýval s rodinou svého otce. Chtěl si na bezpečném místě ukrýt své nastřádané úspory. Bál se, aby o ně nepřišel přičiněním lapků, anebo jinou zlou náhodou. Své peníze nechtěl už v jednom kuse bedlivě střežit Mel s sebou hliněný hrnec, v něm pražské groše Václava Il. a Jana Lucemburského, spolu s nimi také pasovské feniky.

Inu, nebyl to kdovíjak velký obnos. V 1é době se rovnal zhruba týdennímu výdělku průměrného řemeslníka, ale mladíkovi, vyrůstajícímu v chudých poměrech, připadal velmi značný. Na Javorníku si zvolil místo, které si mohl dobře zapamatovat. Tam hrnec s penězi hluboko zakopal a místo zamaskoval zeminou, chvojím a jehličím tak, že bylo nerozeznatelné od svého okolí. Pak se rychle vydal dolů úbočím hory zpátky za karavanou. Psal se patrně rok 1320. Ke skrýši se však už nám neznámých důvodů již nikdy nevrátil. Proč tomu tak bylo, zůstane již jednou provždy záhadou.

Skrýš našeho Blahomíra byla i se zbylým obsahem náhodně objevena až na kouzelný Štědrý den v roce 2012.

Tehdy si nálezce dne 24. prosince spolu se svými dvěma dětmi, Markétou a Vojtěchem, vyrazil nic netuše na procházku kolem obce Javomíku. Zdaleka ještě nevěděl, ze Štědrý den zůstane svému názvu natolik věrný a bude tak po zbytek života celé rodiny nezapomenutelným, a ještě více výjimečným.

(Autor pohádky: Hynek Klimek, ostagní informace sumava.eu a Ing. Stanislav Hadrava)