Královský kámen

Královský kámen (1.059 m) leží v Javornické pahorkatině mezi vrchy Javorníkem a Ždánovem asi 3 km západně od obce Javorník a asi 6 km západně od Kašperských Hor.

Na vrcholku jsou četné skalní útvary s mrazovými sruby. U úpatí se rozprostírá kamenné moře. Z místa, kde trasa modré turistické značky vystupuje z lesa, je pěkný výhled na jižní část Šumavy s Boubínem a Třístoličníkem.
Do jedné ze skal u vrcholku byla vytesána místními sedláky kaplička.

Jak se tam dostaneme

Výchozí místo může být u turistického rozcestníku na Javorníku, kde se vydáme po modré turistické značče kolem kapličky a rozhledny (3 km). Nebo vyzazit po zelené na Krásnou vyhlídku a dále po červené (3,4 km).

Pověsti, které se k tomuto místu váží

Prchající král

Jednou českého krále (jehož jméno pověst bohužel neuvádí)  a jeho ozbrojenou družinu pronásledoval houf švédských vojáku. Mezi Nicovem a Tejmlovem došlo k boji. Král byl poražen a musel rychle uprchnout. Hnal svého koně pres horský hřbet Dánova, v těch dobách ještě porostlý divokými houštinami. Král se v nich ukryl mezi kameny, zatímco jeho doprovod prchal dál. Cizí vojska si v zápalu pronásledování ani nevšimla, že král zůstal vzadu. Hnali se dál za prchající královskou družinou. Tak se král zachránil. A kamenný blok nad Nicovem dostal podle té události své jméno - lidé ho pojmenovali Královským kamenem a stejně tak i celý vrch. Vypráví se také, že v blízkosti kamene kvete o dni svaté Barbory čarovný květ. Kdo jej najde, muže získat velké bohatství, které je zde ukryto.

Sibylina proroctví

Proroctví Sibylina popisuje Alois Jirásek ve Starých pověstech českých, kde je shrnuje do dvou kapitol. Ty jsou v originále tři a vyprávěla je Michalda, královna ze Sáby (neboť v tomto případě je ona naší Sibylou) králi Šalamounovi. To se stalo v roce 578 před Kristem, v roce 993 proroctví přeložil do angličtiny ctihodný Beda, Jan Letter pak léta Páně 1053 do češtiny, v roce 1113 přepsal. Skutečný autor nebo aspoň upravovatel finální verze pravděpodobně pocházel z Čech, z Táborska neb Soběslavska, protože ze čtyř měst, která mohou uniknout božímu hněvu, tři pochází z těchto oblastí: Tábor, Ústí a Soběslav. Čtvrtým je kupodivu Mělník. K našemu vyprávění patří třetí díl knihy proroctví, věnovaný zemi nejproslulejší, nejvýbornější a na chléb nejúrodnější, takže jí rovné daleko nebude. Z dvanáctera varování se ovšem nikdo nepoučí, v zemi vypukne chaos, rozbroje a malá apokalypsa, kterou završí útok čtyř armád ze čtyř světových stran. Než armády dorazí k hoře Blaníku, stihnou vyvraždit tři čtvrtiny obyvatelstva, tedy hříšníků, neboť spravedlivou čtvrtinu Bůh ukryje v mlze. U Blaníku se strhne dvanáctidenní bitva, která zaplní tamní vyschlý potok krví, načež třináctého dne vyrazí Boží vojsko a požene nepřítele až ke Kolínu nad Rýnem. Tam se blanické vojsko ztratí a přeživší nepřátele pobijí Španělé. Kde se tam vzali, o tom proroctví nevypráví, možná by se dala odpověď nalézt v legendách španělských. Blaničtí rytíři neuchrání Prahu, kterou ustupující vojska vyplení a poboří, což údjně není chyba velení, ale záměr Boží.

Prokletý hrad Královský kámen

Jiná pověst vypráví, že zde kdysi stával mocný hrad. V něm služebníci prahnoucí po moci zabili svého krále. Ten je, dříve než skonal, proklel. Vysvobodit je a získat hradní bohatství, muže jen ten, kdo najde čarovnou bylinu. O Valpružine noci se na vrcholu objevuje deska s letopočtem zániku světa. V určité době se odtud také ozývá zvuk trubky ohlašující nebezpečí.

Skryté vojsko na Šumave

Podle pověstí není proslulé vojsko ukryté v hoře Blaník jediné, které je přichystáno vyjet do boje, až bude naší zemi nejhůře. Blaník totiž není jedinou "posádkou". Armáda, která má tuto zemi zachránit, je dislokována na více než dvaceti dalších místech. Kupříkladu v Hadí hoře u Blatné či v hoře Boubín na Šumavě, případně v kopci Svidník u Černovic, odkud prý vyjedou vojáci po stříbrných schodech. Další jihozápadní jednotka se skrývá právě v popisovaném Královském kameni.

Otvírací doba

Kontakt

http://www.hrady.cz/index.php?OID=3602